POVODNĚ POHLEDEM LETECKÉHO METEOROLOGA

PR
Předpokládám, že jste vzhledem ke své pozici leteckého meteorologa sledoval události ze září roku 2024 pečlivě, je to tak? Kdy jste si poprvé uvědomil, že je situace skutečně vážná?

DA
Ano, samozřejmě jsem to bedlivě sledoval, téměř jsem v ony dny nespal. Asi 5 dní před tragickými událostmi jsem na základě vyhodnocování meteorologických modelů začal mít obavu, že situace na Jesenicku může být kritická. Když se pak o dva nebo tři dny později začaly jednotlivé modely ve svých prognózách de facto shodovat, bylo mi jasné, že míra rizikovosti této situace je zcela mimořádná. Můj zaměstnavatel (tj. ČHMÚ – poznámka PR) zareagoval dle mého názoru velmi rychle a správně, když včas vydal varování, čímž dal všem složkám integrovaného záchranného systému prostor připravit se na krizovou situaci.

PR
Jakým prismatem se coby meteorolog díváte na obdobné případy extrémních srážek? Naučil jste se tyto fenomény zkoumat výhradně z odborného hlediska, nebo u Vás tváří v tvář těmto dramatickým událostem převažuje spíše lidský aspekt? Můžete si vůbec dovolit vpustit do profesionální předpovědi emoce?

DA
Osobně to vnímám především z odborného, přírodovědeckého hlediska. Z čistě lidského pohledu je mi to samozřejmě líto – řada lidí přichází o domovy, úrodu, majetek, v krajních případech dokonce o životy. To je bez debat. Nicméně z pohledu přírodovědce jde také o velmi zajímavý a vzácný jev hodný důkladného zkoumání, protože takovéto situace nenastávají v našem prostředí příliš často, ačkoli v souvislosti s klimatickou změnou lze očekávat, že mohou být častější. Zvyšující se teplota s sebou přináší prosté důsledky fyzikálních vlastností atmosféry – teplejší vzduch je schopen udržet přibližně o 8 % více vodní páry na každý stupeň Celsia oteplení. Přesto jsou u nás tyto jevy stále poměrně vzácné a samozřejmě nelze očekávat, že by se objevovaly každoročně. Od poslední skutečně velké povodně na Moravě a ve Slezsku z roku 1997 uplynulo už téměř 30 let, i když mezitím došlo k řadě menších incidentů. Pokud bychom ale připustili, že se povodně podobného rozsahu mohou opakovat v intervalu 30 let, představuje to velmi závažný problém.

PR
Když jste hovořil o meteorolozích – čímž nemyslím Vás konkrétně, ale obecně – zmínil jste, že toto povolání v sobě kloubí odborný i lidský rozměr. Zajímalo by mě, jestli se kvalita předpovědí odvozuje od skutečnosti, že se meteorolog dokáže od osobního pohledu oprostit a soustředit se čistě na vědeckou stránku, nebo jestli spolu tyto dvě roviny naopak nějak souvisejí.

DA
Touto otázkou jste mě zaskočil. Domnívám se, že se přírodovědec se má zabývat především otázkou dat, což se od nás – jak věřím – očekává. A samozřejmě umět data náležitě vyhodnotit, abychom pak v případě potřeby dokázali například včas a relevantně upozornit obyvatelstvo na hrozící nebezpečí. Co se týká návazných praktických opatření, do toho se snažím vstupovat co nejmíň. Jiná situace by snad byla, pokud by se taková výstraha dotkla mě osobně, mé rodiny nebo kamarádů. Nicméně věřím, že povinností každého meteorologa či přírodovědce orientovaného v této oblasti je upozornit na možná rizika co možná nejvíce věcně. Obzvláště nyní, v době šíření různých fám a poplašných zpráv, bychom jistě příliš neprospěli své profesní cti ani cti ČHMÚ, kdybychom se pouštěli do nějakých neodborných nebo nevěcných otázek. Na druhou stranu se meteorologové nesmí bát pranýřování za to, že některá předpověď nevyšla podle předpokladu, taková je zkrátka povaha meteorologie, tomu nelze ustupovat.

PR
Jak často se setkáváte s tím, že jste kritizován za nepřesnou předpověď?

DA
Poměrně často. Naopak pochvalu za úspěšnou předpověď neočekávám, tak to v našem oboru nechodí. Pohybuji se v oblasti letecké meteorologie, kde jsou nároky na přesnost a spolehlivost předpovědi mimořádně vysoké. Pochvaly se člověk dočká zřídka, i když samozřejmě výjimky se najdou. Odborníci často mívají pochopení, když se zmýlíme my nebo meteorologický model, zato reakce veřejnosti bývá zpravidla kritičtější, protože laik meteorologickým modelům a klimatologii příliš dobře nerozumí. Situaci negativně ovlivňuje i politický rozměr, který klimatologii a její nazírání v posledních letech ovlivňuje. Typicky u předpovědí bouřek nebo přívalových dešťů se často setkávám s nepochopením, pokud jde o schopnost modelů předvídat určité jevy, zejména pokud jde o malý prostor, nad nímž může a nemusí bouřka vzniknout, protože proměnných je v takovém případě zkrátka příliš mnoho.

PR
Zpět k září 2024. Jak jste sám prožíval zářijové dny roku 2024, byl jste v té době ve službě? Zapojil jste se do nějakých konkrétních aktivit?

DA
Určitě jsem nějaké služby měl, ale upřímně si to už příliš nepamatuji. Vím jistě, že jsem povodňovou situaci detailně sledoval jak v rámci svého povolání, tak i doma v rámci svého odborného zájmu. Mám také mnoho přátel na Jesenicku, o to citlivější pro mne to téma bylo. Snažil jsem se jim dodávat relevantní informace, někteří z nich se po vyhlášení výstrah ptali na můj názor na celou situaci. Splývají mi v paměti pracovní a nepracovní telefonické hovory, nicméně pamatuji si, že potencionální povodně byly hlavním tématem většiny z nich, ve vztahu k Jesenicku zejména.

PR
Volalo vám hodně lidí?

DA
Ano, lidé nám do práce volali často a dotazovali se na množství srážek, které má spadnout. Větší množství dešťových srážek nepředstavuje pro letecký provoz zásadní komplikaci, mnohem důležitější je to pro organizaci venkovních aktivit, které se v září nezřídka konají. Volali například pořadatelé koncertů nebo zástupci obcí, kterými protéká nějaký vodní tok. Často se na nás obraceli i starostové jednotlivých obcí, i když správný postup je obrátit se na ostravskou pobočku ČHMÚ. Lidé ale přesto volali přímo na letiště (jedná se o letiště Mošnov – pozn. PR).

PR
Když se vrátíme k povodním obecně: máte pocit, že povodně z roku 2024 nějak proměnily naše přemýšlení o krajině, klimatu a meteorologických extrémech? Nebo jsme se po čase zase vrátili do zajetých kolejí a k určité ignoranci těchto témat?

DA
Domnívám se, že v tomhle ohledu je lidstvo do značné míry nepoučitelné. Už povodně z roku 1997 měly vést k zásadnější změně přístupu. Realizují se sice některá protipovodňová opatření, což je jistě pozitivní, ale zároveň pokračuje také intenzivní zástavba krajiny. Zastavuje se půda, která by měla vodu přirozeně vsakovat. Bohužel tento trend se nijak zásadně nezpomaluje. Když to vztáhnu ke konkrétnímu příkladu Mošnova, je zřejmé, že se průmyslové zóny rozšiřují s mimořádnou rychlostí. Zástavba postupně pohlcuje zemědělskou půdu, celé lány polí. Z mého pohledu to však není dlouhodobě udržitelný směr. Chápu ekonomické argumenty, které za tímto vývojem stojí, ale domnívám se, že další plošná zástavba krajiny nemůže být do budoucna řešením. V České republice dlouhodobě chybí promyšlená koncepce krajinotvorby, což považuji za jeden z klíčových problémů.

PR
Máme tedy šanci se na podobné události lépe připravit? A co by podle vás mělo v tomto ohledu být prioritou – jak na straně veřejnosti, tak na straně odborníků?

DA
Zásadní prioritou státu by mělo být zamezení stavební aktivity v povodňových oblastech. Zdá se, že k tomu postupně dochází, mimo jiné i tím, že stavby v těchto územích jsou dnes často ze strany pojišťoven prakticky nepojistitelné. Z mého pohledu je to správný krok. Především v širokých nivách je klíčové nestavět vůbec. Pokud se tam přesto staví, měli by lidé do tohoto rozhodnutí vstupovat s plným vědomím rizika, že povodeň může přijít. Toto riziko je třeba přijmout, nikoli očekávat, že veškeré škody automaticky uhradí stát. Samozřejmě existují lidé, kteří jsou s tímto rizikem srozuměni a v případě povodně jsou připraveni situaci řešit. Problém ale nastává ve chvíli, kdy někdo vědomě buduje v ohroženém území a následně požaduje, aby za jeho rozhodnutí nesla odpovědnost veřejnost. To z mého pohledu není správný přístup.

PR
Co považujete za největší lekci, kterou Vám povodeň uštědřila po odborné stránce? Napadá mě například oblast zpracování dat a analýzy. Obohatila nás v tomto ohledu nějak výrazně tato zkušenost, případně změnila něco v běžné praxi meteorologa?

DA
Přínos těchto událostí je odborného hlediska nezpochybnitelný. Předpovědní modely se postupně zpřesňují, takže náš pohled na situaci je dnes výrazně lepší než v roce 1997. Za těch téměř třicet let jsme se v tomto směru posunuli o velký kus dopředu. Zároveň ale stále existuje prostor ke zlepšení. I dnes musí meteorolog při vyhodnocování modelů výrazně uplatňovat vlastní zkušenost s podobnými situacemi. Pro povodně v našem regionu jsou klíčové především srážkové situace přicházející z jižních směrů, z oblasti Středomoří. To je dnes výrazně teplejší než v minulosti a pokud se sejdou příznivé synoptické podmínky, může v letním období povodňová situace vzniknout prakticky kdykoli. Ve většině případů se však tlaková níže nad našim územím nezastaví a postupuje dále k severu. To znamená, že spadne velké množství srážek, ale vzhledem k omezenému času k výrazným povodním nedojde. Zásadní problém nastává ve chvíli, kdy se tlaková níže nad určitým územím „zasekne“ a vyprší se na něm, což se typicky děje nad Jeseníky nebo Beskydami. Tento scénář představuje vážné riziko. Přesto je potřeba říci, že jde o poměrně vzácnou synoptickou situaci. Je dost dobře možné, že se v dalších padesáti letech podobný typ povodně vůbec neobjeví, a to jednoduše proto, že tato konkrétní kombinace podmínek nenastane. I když je dnes klima teplejší a pravděpodobnost těchto extrémů je v dlouhodobém horizontu vyšší než dříve, stále se pohybujeme v relativně nízkých procentech pravděpodobnosti. Je tedy dost dobře možné, že naše generace další takovou povodeň nezažije. Zároveň ale platí, že to nelze s jistotou předvídat.

PR
Je to tedy zkrátka záležitost statistiky?

DA
Ano.

PR
Vybavíte se nějaký moment, který Vám v souvislosti s povodněmi zůstal v paměti, nějaký obraz, zpráva, telefonát, setkání, zkrátka cokoli?

DA
Jedna vzpomínka mi doslova utkvěla v paměti. Byl to pohled na hydrologické modely, s nimiž běžně nepřijdu do styku, protože je připravují kolegové hydrologové. Vzhledem k situaci jsem se na ně ale zaměřil. Zaujal mě jeden konkrétní graf. Jednalo se o jednu z jesenických říček, nevybavím si už přesně, která z nich to byla. Křivka průtoku na grafu se náhle vymkla běžnému rozmezí, vystřelila vysoko nad hodnoty, se kterými model běžně pracuje, čímž zcela opustila předpokládanou linii předpovědi. Další vývoj už vlastně ani nebyl v grafu zachycen, hodnoty šly tak říkajíc „mimo škálu“. Právě tenhle moment mi zůstal v paměti, protože něco takového jsem do té doby ještě neviděl.

PR
Hydrologické předpovědi pro události ze září 2024 se ukázaly být velmi přesné. Doplním poslední otázku: co byste vzkázal lidem, kteří meteorologická a hydrologická varování podceňují nebo jim nedůvěřují?

DA
Určitá skepse vůči datům a modelům je pochopitelná. Ve chvíli, kdy se více předpovědních modelů shodne na možnosti extrémní události, je žádoucí, aby lidé z čistě preventivního hlediska jednali rozvážně a nebrali tato varování na lehkou váhu. Koneckonců to nejhorší, co se při nenaplnění předpovědi může stát, je to, že se lidé vrátí domů a život půjde dál. Takto závažná varování ostatně nejsou vydávána každý den a pokud se tak stane, má to vždy svůj důvod. Domnívám se, že v období 2024–2025 nebylo s výjimkou zářijové povodně vydáno varování extrémního stupně výstrahy.

PR
Děkuji Vám za rozhovor a přeji nám všem, aby se Vám odborníkům naskýtala šance ke zkoumání těchto fenoménu v reálné praxi co možná nejméně.